Tajný dopis z vězení

Moji předrazí bratři v Kristu

causa mea: Po vzniku Protektorátu jsem se přidal k hromadné žádosti Čechů v cizině o zavedení české čtvrthodinky ve franc. rozhlasu pro Čechy usazené ve Francii a Belgii, protože jim bylo znemožněno poslouchat Prahu, jakmile se octla v nepřátelské Říši. Záznam o tom musil přijít do rukou (Němců) při obsazení Paříže a ministerstva rozhlasu. Udělal jsem to jako povinnost Čecha v přesvědčení, že nejde o politiku a že se to netýká Německa. Ale v mém obvinění to bylo překrouceno, tak přišli na mé jméno a zatkli mne. Obvinění, jako bych objednával rozhlas pro Protektorát, jsem při dvoudenním výslechu vyvrátil, takže šetření skončilo, a tak od února jsem v klidu a bezpečí. Samozřejmě, to je jen pro vás…

Přijměte ode mne pár slov (psaných volněji než jindy) v den, kdy začínám osmý měsíc této Boží hry na schovávanou A chvalte ho se mnou a chvalte ho za mne, že vedle své štědrosti ke každému z Vás na mně nejmenším ukazuje dobrotu tak nevyčerpatelnou, že se má duše přímo zalyká vděčností a rozechvělým štěstím ve chvílích, kdy Bůh dá. Věděl jsem od jiných, že si náš Pán hraje s dušemi, ale netušil jsem, že si s nimi hraje tak rozkošně a pozorně a zároveň důsledně a neúprosně tak, že je to až kruté, nikoli naší duši, ale jejím nemocem a slabostem. Ano k naší chudokrevnosti v lásce (nebo bych tomu řekl srdeční vada) je tím nesmiřitelnější, čím shovívavější a milosrdnější je k nám svým tvorům a bratřím zároveň. Já jsem postupem času tím šťastnější, čím méně mě dobrý Vůdce nechává mimo něj samého. Dříve bych nebýval věřil, že řeholník může mít tolik hraček, které mu vadí v chůzi vpřed či v letu vzhůru. I nejposvátnější věci a nástroje milosti mohou být takovou překážející hračkou, pokud jich neužíváme naprosto čistě — a proto i ty nám na čas bere náš Vychovatel a Magistr. Mám na mysli svůj hlad po Eucharistii, po mši svaté, po chórové modlitbě, po studiu Sacrae Veritatis, po povznášející Vaší společnosti, drazí bratři, nevyjímajíc ani požehnanou rekreaci, vycházky, atd. A jsem šťasten. Jsem šťasten a vděčen za to, že už od Vigilie Nanebevstoupení Páně (je to přes tři měsíce, pravda?) jsem zbaven všech knih, nejen Summy, ale i breviáře. Prosil jsem pp. dozorce, aby Vám je v sobotu nato vydali, že nejsou moje — slíbili. V lístku k 1. červnu jsem Vás vyzval, abyste si knihy vyzvedli — lístek zabavili (nedošel, že ne?). Právě zmínka o breviáři v psaní br. Valentina mne přiměla k tomuto dopisu.

COMBURE AUT CONDE [SPAL NEBO UKRYJ]

Vaše týdenní Liebesbriefy, moji drazí, docházejí v pořádku (v praxi to omezení na příjem jednoho dopisu neplatí — dostanem vše nezávadné, co přijde). K dlouhé řadě Vašich dlouhých pozdravů se posledně přidali br. Ignác a Valentin, a br. Jiljí svým lístkem. Vřele děkuji za hojné zprávy z Vašich prázdnin - snad tušíte, jak mě zajímá každá maličkost týkající se kohokoliv z Vás, které tolik mám rád. Ano neostýchám se napsat, že Vás miluji, když Vás zároveň odprosím za všechny nedostatky, které jste kdo snad na této mé lásce trpce zakoušeli, dokud jsem směl být s vámi. Bůh ví o mé snaze uskutečňovat to Unum necessarium — jediné nutné, jako ví o všech kazech té snahy a o všech mých zpronevěrách. Spoléhám na Vaši ušlechtilost, že jste mi dávno odpustili vše, čím jsem komu ublížil a že jste to přičetli spíš na vrub mé neomalenosti než zlé vůli.

A teď něco o těch sedmi měsících. Prožívám 3. etapu:

necelé 3 neděle úplné samoty,
od půle února do 26. června na téže „samotce“, malé cele, ale se dvěma až třemi společníky (20 se mi jich vystřídalo) za nedostatku vzduchu, jídla a zčásti i klidu. Ale zato netušené možnosti apoštolátu 100procentně dominikánského.
Od 26. června jsem na společné cele „arbeiterů” (pracujících), kde je nás 15–30 (jak kdy); chodíme pracovat, ale ne všichni každý den. Zde je stravy trošku víc, takže nehladovíme; zato klidu je tu mizivě málo, ale láska je vynalézavá a já se snažím i v těchto okolnostech zůstat práv i lásce k bližnímu i povinnostem k vlastnímu růstu, který je bez pravidelného denního klidu nemožný. Seznámil jsem se dosud se 60–70 lidmi nejrůznějšího přesvědčení a povolání a inteligence (kolik jich ještě bude? Bůh to ví). Jsem vděčný za všecek posměch ze strany personálu mířící na můj stav (rukou však na mne nesáhli ani při výslechu ani po něm). „Blažení buďte, když vás budou lidé nenávidět pro jméno mé” (Mt 5,7), i za to dlouho trvající bombardování nemravnými řečmi, v kterých si libovali někteří spoluvězni, ne snad aby mne dráždili, ale prostě že to byl jejich živel a v oblasti sexuálních pudů byl celý jejich život. Viděl jsem blahodárný účinek samoty (na samotce) na lidi, kteří do té doby si nedopřáli klidu a uhýbali zásadnímu řešení stěžejních problémů lidského života.

Co se týče práce, dělal jsem už všelicos. Mnoho dní jsem drhl parkety a zjistil jsem, že k tomu mám nejlepší průpravu ze všech soudruhů, protože jsem byl s to celé dni se plazit po kolenou, utvrdlých z kláštera, čehož se druzí hrozili.

V den, kdy moji kolegové-bratři byli svěceni na kněze, vozil jsem hlínu a tloukl kamení, stejně v den jejich primice. Na Hod Boží velikonoční jsme myli chodby a schody. Zde se nijak na neděle nedbá.

Se zdravím jsem na tom dobře. Ta periodická nevolnost se zatím už nevrací, chvála Bohu.

Jsem vám vděčný za těch trochu buchet týdně a za mléko a tu a tam hrst ovoce. Záleží na tom, který z dozorců je právě při přejímání prádla; jeden pustí všecko, druhý Vám něco vrací. Někdy by toho prošla i větší krabice než nosíte, jindy např. posledně jsem dostal jen 7 kousků pečiva.

Drazí bratři, vím, že je venku čím dál tím větší nedostatek; kdyby Vám to shánění mělo působit obtíže, upusťte od toho, a neposílejte nic, dá Bůh, že to přestojím bez vážných škod na těle a s velkým ziskem pro duši: „Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému.”

Blahopřeji O. Rosárovi k úřadu submagistra a Otci Hyacintoví k magistrovství. Modlím se za Vás, utíkám se pod Vaši péči a prosím Vás všechny o další modlitby. Děkuji za dva lístky O. Josefovi, za pozdrav O. Václavovi z Prahy a zvláště O. Albertovi za jeho stálou duchovní podporu.

Co se týče breviáře br. Jana a ostatních knih, požádejte v sobotu či lépe jiný den (kdy nemají zde tolik práce), aby Vám je vydali, a já o to požádám též. Prosím Vás, pošlete mi při prádle též hřebínek, ten se pustí. Zkuste v buchtě poslat občas cukerín, protože ty malé koláčky už nepitvají.

Rád bych Vám, moji nejdražší, napsal toho 10x tolik — ale ostatní nechme až ústně, toto snad postačí na hrubou informaci. Já prosím denně, aby mi Pán neodpíral, přes moji slabost, podíl na Vašich utrpeních ve smyslu Communio sanctorum — společenství svatých.

Váš ve sv. Dominiku nehodný bratr Patrik Maria OP.

[tajný dopis propašovaný při práci mimo věznici]