Milosti chvíle

zažehni pochodně – Pane, zde řízni, zde bij – zhašených chvil,

vaz sehni ochotně – do ní se žíznivě vpij – ze všech svých sil,

doběhneš cíle.

Zmrhaný čas

nevtáhneš za vlasy v roztáhlé koleje ujetých mil,

ten, jenž je nad časy, doleje oleje, ze dnů tvých díl,

proč by ses třás?

Zesil mi hlas!

hřmít budu jak by se do turbin vodopád lil, příboj v břeh bil,

lkát budu aby se do srdcí hlubin všech vryl lítosti kvil,

naděje klas.

Milosti chvíle

shůry se snášíš jak z květů nebeských pyl rejem svým víl,

duši nám krášlíš, atletům vzpřimuješ týl, sám Bůh tě sil

v jeho jdem síle

*** (dodatek)

Milosti chvíle

ničivá lavina ničím je proti té drtivé síle

s níž smetáš předsudků pohoří neřestí mámivé brýle

bych došel cíle.

Pán mi je dal

poslal mi duše jež po slově živém a žhoucím jen prahly

když z mého zprahlého nitra nic netrysklo prázdné dál táhly

Pán mi je vzal

Běda min: nic

z hrudi mé čiší chlad, duši mi kruší hlad dobře to vím

já však svou ubohost před Bohem uznám rád k službě stojím

co bych moh víc?

Srdce mé stop

malé jsi schoulené že by tě chlapeček do hrsti vzal

trpí však tak dychtivě jak by prs hladový kojenec ssál

jednou se vzchop.

Srdce mé vstaň

vidím když miluješ že sneseš nezměrné utrpení

jak děcko žadoní o hračky pros: Jen víc to nic není

nastavuj dlaň.

Zítra víc bij

prosím vždyť spoléhám laskavě že zítra dáš mi víc sil

zítřek žne a sklidí jásavě co dnešek se slzou vsil

napřáhni kyj.

Vše darujem

vždyť zítřek bohatší dnešní si věrností připravujem

stačí když dnes všech tvých darů ran milostí využijem

a děkujem

Zřím v duchu obraz

jde mrzák za mrazu kdekdo snad soucit má s trpitelem

nedbá ran obrazů – bídnějších než on je živitelem

má ten čin ohlas?

Jak svíce září

hladoví krvácí žebrá však na jiné: slitování.

Co jí sám? Kdo ví – on zkomírá by rostlo milování

květy na oltáři

Bez prodlení

bereme na bedra bídu všech bratří a pokolení

nedbáme rozkoše neznáme sebe

opojeni

Chceme nést víc

a zatím neseme zdá se nám čím dál míň řek bych spíš nic

vskutku však ženeme útokem naděje radosti vstříc

láskou žhne-li výš

Pouští jdu dál

usychat žízní když Pán mi povelí proč bych se bál

Trýzni všech trýzní vykřesej z mé hrudi živel tvých chvál

bych se ti vzdal

Když kruší kříž

zdroji všech pramenů z ledových kamenů v lesku, jež dštíš

v peci tvých plamenů prostě si vzpomeneš Pane ty víš

ty první pníš –

br. Patrik M. Kužela O. P.