Pod křížem 8. 2. 1941

JEŽÍŠI

Ježíši napjatý na dřevě k nebi čníš abys nás objal

ne pekla katané – nutí tě láska tvá, že ses tak rozpjal

Ty všech pokolení všech časů koloběh vševědným zrakem svým zříš

jak těžce každý z nás v úpalu úmorném nese svůj životní kříž

raději umdlévá raději vleče sám proklíná svou vlastní tíž

nežli by pozdravil ve spásném kříži tvém duše své do nebe zdviž

nežli by připojil s kyrénským Simonem díla se podjal

že zaúpíš

Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil duše mi odňal a přece víš

vítězný víš

zda nikoho není Ježíši Lásko.

 

NIKOHO

nikoho kdo by dnes duchem svým perutným pochopil lásku

srdcem svým plamenným kdo by ji uchopil sebe dal v sázku

nikoho kdo by byl rozdrcen rachotem tříštěných kalvarských skal

kdo by se s otrlým vojákem v prsa bil vlasy rval pokání lkal

kdo by se zapřáhl v jho tvé blaživé by s tebou z mrtvých též vstal

pohanům bláznovstvím židům pohoršením kdo by byl jen kříž tvůj

šíleným během by v závodu zvítězil přetrhl cílovou pásku

mříž rozmetal,

v chrámě tvém stál čelil jak Antonín démonům serval jim beránčí masku

jak svícen plál

tvůj sedmiramenný Ježíši Lásko?

 

BOHU DÍK

je někdo statečný stojící v přívalu kalného proudu

sopkou, kde peklo dští záští svých lijavců sirného čoudu

viz Pane hlouček žen štkajících pod křížem s Miláčkem k tobě

v posměchu vojáků výšklebu díváků třísnění lepkavou tmou

tmavší tmy vylkané zlekanou zděšenou přírodou

truchlivou kosmickou hrou

smutečním zdrojem potopy rudých slz slunce kdy halí tvář svou

slzou svou mělnili nevděkem národů utvrdlou hroudu

zprahlou a zlou

jak s tebou klesali srdcem svým křesali jiskry do troudu

žhnou duší tmou

už nezhasnou

my jdem s tou hrstkou žen Ježíši Lásko.

 

VZHŮRU S NÍ

vzepněme perutě vzkříšených duší svých vzpínáním rostou

semkněme paže v šik rytířů Kristových zhrdněme pomstou

dodnes přec neodkvet Boha a člověka pnícího křížatý květ

dokud zde údy tvé budou se žíhané v očistné výhni tvé chvět

dokud poslední krůpěje krve tvé vítězné neprolnou svět

včely tvé s pastev svých s kořistí spasených dokud se nevrátí zpět

do úlů tvých

až všichni bratři tví od věků určení v Tělo tvé vrostou

až svezeš úrodu krví tvou zmlazenou plevele prostou

do stodol svých

pak zmizí hřích

pak máš přetvořen svět Ježíši Láskou –